Jak bojovat s proleženinami

Přes všechny pokroky v lékařství se stále vyskytují některé obtížně řešitelné problémy, které mohou způsobovat nejen značné nepohodlí pacientů, ale dokonce je ohrožují na zdraví a na životě. K těm nejčastějším patří proleženiny, dekubity, které postihují především dlouhodobě ležící pacienty. Jde o rány různé závažnosti a rozsahu. Příčinou dekubit je místní tlak na kůži. Postiženy jsou většinou oblasti, kde je slabá vrstva tuku či svaloviny.
Proleženiny se hojí velmi špatně a mohou tak umožnit infekci, aby se dostala do těla. Pacienti s proleženinami vyžadují velmi náročnou péči, která je pro pečující osobu značnou fyzickou i časovou zátěží. Nejúčinnějším obranou je prevence dekubitů. Aby nevznikla proleženina, je potřeba dodržení vysokého stupně hygienických opatření, pravidelné polohování a častá výměna lůžkovin. U pacientů s velkým rizikem vzniku různého stupně dekubitů se využívají také antidekubitní matrace, mast na dekubity nebo náplast na proleženiny. Dekubitus je nutno léčit, úmrtnost pacientů s proleženinami je vysoká.

Obsah:

Co je vlastně proleženina? Jde o poškození kůže a také podkožních tkání. Jeho příčinou je tlak mezi podložkou, na které pacient leží, a mezi kůží. Tím se tkáně stlačují, neprokrvují se a neokysličují. Nastává nekróza čili odumírání tkání. K ní se pak mohou přidat další infekce. Nejvyšší tlak se nachází na hmatných kostních výčnělcích, například na kyčelních kloubech, obratlích krční páteře, křížové kosti, lopatkách, patní kosti a dalších místech. Na těchto částech povrchu těla totiž spočívá největší část váhy nemocných. Záleží také na poloze ležícího, například dekubit na patě vzniká při ležení na zádech. Velmi důležitá je doba, po kterou tlak na části těla působí. Již mezi jednou až šesti hodinami vznikají dekubity. Stupně závažnosti mohou být různé. Nejzávažnější jsou ty, které vzniknou u dlouhodobě ležících osob, například u těch, které trpí demencí, jsou v bezvědomí, mají poškozenou míchu a podobně.

Hlavním rizikovým faktorem vzniku proleženin bývá věk postižených. U starších lidí se mění vlastnosti kůže. Kůže už není tak elastická, má zvýšenou propustnost, menší množství krevních cév, obtížněji se proměňuje a zhoršuje se i vnímání bolesti. Také nedostatečný příjem živin u pacienta snižuje přirozenou schopnost hojení ran. Dalším rizikovým faktorem pro vznik proleženin je špatná výživa, ta může vést k vymizení podkožního tuku a k celkové sešlosti (zhubnutí) organismu. Problémy jsou pak také s pravidelným polohováním postiženého.
Rizikovým je stav depresí, snížené imunity, změna průtoku krve a stavy po těžkých úrazech a operacích. Osudová může být i nedostatečná péče ošetřujících osob. Pokožku dráždí a podporuje vznik otlačenin například vysoké pocení, zavlhlé a nedostatečně upravené lůžko, shrnuté prádlo a podobně. Pokožka je pak podrážděná a náchylná na vznik proleženin. Podobný nepříznivý vliv má také inkontinence, proto je vhodné využití nepromokavých podložek a dalších inkontinenčních pomůcek. Nebezpečné jsou i neopatrné přesuny pacientů, například z lůžek na invalidní vozíky, kdy mohou vznikat různé síly a tření, které poškodí povrch pokožky.

Důležité je vědět, jak vypadají proleženiny. Někdy mají vzhled modřiny bez příčiny nebo vypadají jako pouhé začervenání pokožky. To je umožněno tím, že tlak postupuje z vnitřku směrem k povrchu a vrchní vrstva kůže má nejvyšší odolnost. Proto proleženina vypadá na povrchu lépe, než je její skutečný stav. Je tedy důležité sledovat, zda pokožka není začervenalá a zda si pacient nestěžuje na mravenčení, pálení nebo celkovou bolest v postiženém místě. Časté modřiny nebo červená místa se mohou změnit v puchýře, pokožka a svaly začínají odumírat a mohou být postiženy i kosti. Důležitá je pravidelná kontrola míst možného postižení, především výčnělků kostí. Prevence proleženiny, léčba i ošetřování jsou značně usnadněny použitím antidekubitních matrací, které odlehčují jednotlivé části těla a obnovují prokrvení tkání. Tím se zabrání vzniku a dalšímu rozvoji proleženin.

Proto, aby byly proleženiny lépe klasifikovatelné a aby byla stanovena pro dekubity léčba, která bude nejúčinnější, rozdělují se tyto 

rány podle závažnosti do čtyř stupňů.

Léčba dekubitů je velmi náročná a také nákladná, proto je mnohem účinnější důkladná prevence. Pokud vznikne podezření na proleženiny, provádí se zhodnocení stupně rizika nebo hodnocení celkového stavu. Pacienti se rozdělují do skupin podle stupně rizika, bez rizika, s nízkým, středním nebo vysokým stupněm rizika. Tento proces se provádí v pravidelných intervalech. Velmi účinné opatření je polohování, které se může pohybovat od minut po hodiny.
Každý pacient má svůj individuálně stanovený plán, který musí být přesně dodržován. Pokud se objeví příznaky proleženin, je nutné zkrátit dobu mezi změnami poloh. Pokožka a pohoda pacienta prochází také pravidelnou kontrolou. Pohybliví pacienti mohou provádět polohování sami, ostatní je pak na ošetřovateli. Pacient nikdy nesmí být položen na případný dekubit.

Výbornými pomocníky jsou polohovací podušky, antidekubitní matrace a podložky, inkontinenční pomůcky, které zajistí suché lůžko i pokožku. Pokud je to možné, je vhodné rychle začít s rehabilitací, aby se postižený mohl co nejrychleji hýbat a být soběstačný.

Přečtěte si i další články: