1. Úvod
2. Blog
3. Paní Růžena - starám se o svou inkontinentní maminku již několik let

Paní Růženu postavil život stejně jako mnoho dalších osob před otázku, zda se zvládne postarat o svoji nemohoucí maminku. Prožila si svá dilemata a pustila se do toho. Nesmířila se totiž s myšlenkou, že by měla maminku umístit do ústavu pro dlouhodobě ležící pacienty. Jak celou situaci zvládá? Napsala nám svůj příběh.

---

Jmenuji se Růžena (44 let) a starám se o nemocnou maminku, které je 74 let. Od svých 59 let je na mě odkázaná. Všechno začalo mozkovou příhodou maminky s příliš nepříznivou prognózou na zlepšení. Maminka zůstala nehybná na celou levou stranu těla. Dokonce ani rehabilitace v nemocnici nepřinesla žádné pokroky. V nemocnici nám doporučili umístit maminku do ústavu pro dlouhodobě ležící pacienty.

Tohle řešení jsme nemohli dopustit. Ukončila jsem svůj pracovní poměr. V zaměstnání jsem měla domluveno, že kdykoliv se budu chtít vrátit, bude to možné. Vzala jsem si maminku domů a začal neveselý kolotoč. Museli jsme sehnat mnoho pomůcek pro péči o ležící maminku. Potřebovali jsme například polohovací postel a rehabilitační a inkontinenční pomůcky. Pro nás laiky nebylo jednoduché vše obstarat. Píle se ale vyplatila a maminka se začala již po čtyřech měsících intenzivního cvičení a péče obvodní lékařky zlepšovat. Sama se najedla, posadila, dokonce se sama postavila u postele.

Upravili jsme bydlení u rodičů na bezbariérové (hlavně koupelnu) a maminka se mohla po devíti měsících vrátit zpátky k manželovi - mému tatínkovi. Letos to bude šestnáct let, co spolu situaci nějakým způsobem zvládají. Tatínkovi je 80 let, takže si umíte představit, jak je to těžké. Mám dva starší sourozence, ti však bohužel nejeví zájem jakýmkoliv způsobem pomoci. Navíc já jsem vloni v říjnu také prodělala cévní mozkovou příhodu. Naštěstí se to obešlo bez vážných důsledků.

Poslední čtyři roky již mamince nestačí pouze inkontinenční vložky, ale byli jsme nuceni vyhledat výrobky s vyšší savostí a přejít na inkontinenční plenkové kalhotky. Maminka totiž prodělala zápal plic a z nemocnice se nám vrátila asi po třech týdnech jako úplný ležák. Brala jsem to jako velký skok zpátky. Je smutné, že my se snažíme pomoci jak je to jen možné a ústav dopustí, aby se stav vrátil do starých kolejí. Plenky nám předepisuje doktor na poukaz od lékaře. Z maminčina příspěvku na bezmocnost dokupujeme inkontinenční pomůcky, které jsou nad rámec pojišťovny. S tím samozřejmě souvisí nákup čistících pěn a krémů, abychom udrželi maminku v co největším komfortu.

Snažíme se vše zvládat a společně s homedikou a charitou to nějak funguje. Růžena

Přečíst další příběh o inkontinenci.